na Blog.cz

Už dávno neplatí, že by byl diamant nejlepším přítelem ženy. Tím je už nějakou dobu kreditná karta. A jak se má ta moje? Přišel mi výpis, už když jsem tu obálku brala do ruky, věděla jsem, že je něco špatně, ano, byla tlustá, až moc. A právě tenhle tlouštík je teď můj problém no. 1. Právě přede mnou leží pěti stránkový "deník" mých nákupů. A já přemýšlím, jak to zatajit.Uznávám, dvakrát denně jsem do Starbucks chodit nemusela . Vlastně jsem si mohla odpustit velkou většinu výdajů, které tam jsou detailně rozepsané. Ale co by to bylo za život bez předražených salátků v luxusních restauracích, starbucksu a cheese caku z Café Café. Vy mě určitě chápete. Ale co člověka naštve nejvíc, když se na tohle podívá? Že za tohle všechno jsem si mohla klidně koupit letní šaty od Galliana i s doplňky . A to už je celkem silná motivace. A pak si vlastně říkám, na co by mi ty šaty od Galliana byly, kdybych je neukazovala v Café Café a na podobných místech .

Tenhle týden jsem tak nějak proplula. Absolutně nic nestíhám a nějak ani stíhat nemůžu, takže jsem všechno v klidu hodila za hlavu a věnovala se sama sobě. Provedl aktualizaci krémů, šampónů a podobných důležitostí, což mi nakonec vyneslo zákaz jít na ELLE party. So what, show must go on. Takže si řeknu, co bych tam vlastně dělala, když se nebezpečně blížím limitu na své kartě. Ano, podívala bych se na ty čtyři přehlídky, nechala si namasírovat nohy, ale víte co, myslím pozitivně a namasíruju se sama .

A Praha až příští týden. Už to nebude dlouho trvat a v H& M bude kolekce Mathewa Williamsona, na to jsem opravdu velmi zvědavá. Jsem absolutně zamilovaná do pár kousků z téhle kolekce. Takže si asi zahraju na hodnou dceru a půjdu umýt nádobí, až dopíšu tenhle spot. A pak si udělám manikúru .

Potom mi asi nezbude nic jiného, než si pustit Gossip Girl a přžít páteční večer doma. Držte mi palce, možná přežiju.

XOXO

Audrey

Do Matthewovy kolekce pro H&M jsem se úspěšně zamilovala. Jako ostatně do většiny jeho návrhů. Tato koekce je hravá, barevná, prostě jarní a ženská.

A samotný mistr

Přijela jsem do toho nového bytu v Praze a musím říct, že jsem si ho zamilovala. Prostorný a slunečný.

Už jsem psala, že miluju Prahu? Ano, milionkrát, já vím. No, tentokrát jsem si, po vzoru Carrie Bradshaw, dala úplně sama rande s městem. Moje tři dny začaly pátečním ránem s nízkotučným cappuccinem ze Starbucks, kdy jsem kolem osmé ráno stála před Diorem a sledovala, jak vybalují nové zboží. Pomalu jsem si prošla i zbytek celkem liduprázdné Pařížské. Kávu jsem dosrkala asi o hodinu a půl později. Kdy jsem konečně našla polohu všech na internetu nově nalezených vintage obchodů a jak typické, všechny měly od desíti hodin (což v praktické stránce znamenalo, že otvírají v jedenáct).
Stavěla jsem se pro bagel ve Strabuck, při té příležitosti jsem vytočila číslo své kamarádky, abych se s ní podělila o svůj krásný den. Pak jsem dostala chuť se trošku projít po nábřeží a Pařížské se nabízela jako takové skvělá cesta. Ano, přiznávám, právě tahle ulice v Praze mě přitahuje jako magnet.

Později jsem zjistila, že Retro Vintage Clothes skrývá skutečný skvosty. Naprosto jsem se zamilovala do růžových šatů od Moschina, akvamarínových od Marca Jackobse a černých od Marca Jacobse a růžový od Sonii Rykiel a šedých os Diane Von Furstenberg. Málem jsem se nedonutila odtamtud odejít. Tenhle nákup jsem ale vzhledem ke svým plánovaným nákupům v NY odložila na neurčito. A navíc jsem měla chuť na takové ty skutečně levné nákupy. Bohužel žádný z těch obchodů, které jsem si vytipovala, takový nebyl, mám holt smůlu.
Pak jsem měla naplánovaný oběd v Noi, ale tuhle událost jsem radši odložila na večer, moje nohy totiž mají tu nešťastnou vlastnost, že jsou schopné vytvořit si puchýře i v těch nejpohodlnějším botách. Takže jsem se ve svých milovaných balerínkách dovlekla k nejbližšímu McDonaldu, abych si dala salát. Nakráčela jsem sebejistě k pokladně a požadovala Ceasar Salát. Slečně u pokladny na mě koukala jako na ufo a začala mi vysvětlovat, že nic takového nevedou. V McDonaldu jsem nebyla sto let, to mě snad omlouvá (a dalších sto let tam nepůjdu :D), nakonec jsem jakýs takýs salát dostala. Na zelené hmotě neidentifikovatelného čehosi se povalovalo pár kousků kuřete. No, plnohodnotný oběd to podle mě nebyl. Tak jsem si říkala, že si ho alespoň sním venku.
Vyšla jsem ven a všechny stoly zabrané (mám prostě štěstí). Podívala jsem se ke stolu, který byl ke mně nejblíž. Seděl u něj jen jeden muž mohlo mu být sedmadvacet, celkem se mi i líbil a měl na sobě dobře padnoucí oblek. Usmál se na mě, lehce mi odsunul židli. Já vrhla pohled na obrovské kusy zelené hmoty uvnitř plastikové misky a začala přemýšlet, jak komicky musí člověk vypadat, když tohle jí. Omluvně jsem se usmála a zacouvala zpátky.
Když jsem odcházela, u stolu už neseděl.
Mně prostě staví do cesty k seznámení překážky i fastfoodový giganti. No, tak to jsem na tom už asi opravdu bledě.

Ještě jsem se chvilku procházela po Příkopech a pak, kolem jedné, jsem to vzdala. Dovlekla jsem sebe i svoje balerínky na metro a odjela domů. No, pořád jsem zažila s Prahou hezké pěti hodinové rande a další určitě proběhne brzy.
K večeři jsem si dala Lab Kai salát. Mňam :))))).

Sobotu dopoledne jsem strávila v posteli s knížkou. Kolem poledne jsme byly všichni více méně připravení na rodinný výlet. Proběhl menší nákup bagetek v Boullevard (mimochodem ta s rozbífem je fantastická), který se zvrhl v nákup bagetek a tiramisu v Boullevard. Pak už stačila jen hodina a půl jízdy bůh ví kam za Prahu, aby se našlo vhodné místo pro konzumaci. To tiramisu jsem pak myslím spálila při procházce alespoň patnáctkrát. Navíc jsem byla na konci jako sušenka, protože při nákupu toho všeho nikoho ani nenapadlo, že bysme později měli žízeň.
Tohle už píšu ze svého mimopražského pokoje a do toho pražského se nedostanu dalších deset dní, protože táta odjíždí na služební cestu do US. Co já budu bez Prahy dělat? Je to město, na kterém si vytvoříte závislost.

Držet palce. Brzy se zase ozvu.

P.S: S Objevem ze školy to začíná vypadat slibně.

XOXO Audrey

Právě si balím věci připravena nasakovat pražskou atmosféru. Na zítra mám jednoduchý plán, procházka Prahou, oběd v Noi, Starbucks, zajít si něco koupit do Vintage. Těším se moc, hlavně proto, že mě nic nebude nutit, abych pořád sledovala hodinky, jestli to stíhám nebo nestíhám na autobus. Awww. Takže Praha. Jediné co mi snad v Praze chybí je něčí společnost.

Celý tenhle týden se vlastně nesl v duchu čekání na dnešní odjezd. I když to byly jen tři dny, byly cekem náročné. Když chodím do školy, jsem naprosto neschopná jít spát v čas a pak podle toho taky vypadám. Byly to samé písemky. Učitelé si asi mysleli, abychom neměli ten krátký týden tak jednoduchý.

Mám nový Objev. Je to celkem zvláštní. On se mi líbí. Já se mu líbím (vím to, znám jeho kamaráda :D), ale jak jsem v jeho blízkosti, tak si mě ani nevšimne. Budu muset být příští týden akčnější.

Ale teď už si musím jít opravdu balit, protože jinak to do Prahy nestihnu a pak bych byla hodně naštvaná.

Příště z Prahy

XOXO Audrey

Od posledně se toho stalo opravdu hodně. A jsme opravdu velmi vyčerpaná. Hned jak napíšu tenhle článek, napustím si vodu a budu opravdu dlouho relaxovat.

Posledních pět dní jsem strávila s Italy z naší "spřátelené školy". Jednu z nich jsem u sebe dokonce ubytovala. No, nebyl to dobrý nápad. Slečna se naprosto odmítala bavit, tvářila se naprosto otráveně a přesto vyžadovala plnou pozornost. No, nedřív jsem se opravdu snažila komunikovat. Ale oběd který jsme s kamarádkou strávili tím, že jsme se snažili jíst protivně složité jídlo a u toho ještě v angličtině bavit, někoho, kdo se vlastně ani bavit nechtěl, vzdala jsem to. Tři večery za sebou jsem strávila tím, že jsem s ní sledovala filmy. Třetí večer nechtěla jít na billiard, dobře den byl vyčerpávající, ale poslední večer odmítla jít do klubu proto, že se jí nechce. No, já jsem poučená. Už asi nebudu chtít, aby u mě někdo bydlel.

Ale udělala jsem si radost a pořídila si v H&M krásné sluneční brýle.

Jsou skoro stejné, ale lepší obrázek se mi objevit nepodařilo.

Pochválil mi je dokonce jeden Ital se skvělým stylem, což mi udělalo dvonásobnou radost. No, ale moji špatnou náladu z přítomnosti té slečny u mě doma to vyrovnat nemohlo. Myslím, že moje nejlepší kamarádka, B, ze mě byla naprášky, ale přežila to, za což jsem jí celkem vděčná. A snad se i těším zítra do školy.

Když jsem šla včera po nábřeží, všimla jsem si, že Andy Warhol Motion Pictures končí za pár dní, takže mám co dělat, abych to stihla. Chtěla jsem tam B zatáhnout, ale byla ze mě na prášky a potřebovala kofein, takže jsem to vzdala.

A příští víkend už se konečně stěhuju do Prahy. Už se moc těším na zařizování pokoje, i když dávat sbohem tomu starému bude docela těžké, dost jsem si s ním vyhrála, ale show muset go on.

Byla jsem se sestřenicí na Draculovi a musím říct, že mě to nedchlo. Nejvíc nejspíš Daniel Hůlka, myslím si totiž, že velká scéna Kongresového centra představení slušela víc a kostýmy jsem upřednostňovala ty jednodušší, ale když se člověk ponoří do toho zážitku, tak si tohohle ani nevšimne.

Další zjištění je, že stres opravdu nesvědčí mojí psotavě, bojím se maturitního ročníku. Zítřek začínám s Pilates a odpoeldne si zaběhám na stepperu. A už žádné vychytané dobrůtky. Nehodlám v létě vypadat jako potvůrka podivná.

Viděli jste vévodkyni? Keira Knightley tam byla výborná a její make-up dokonalý. Příběh byl hodně působivý. Přemýšlím, že se zítra půjdu podívat znovu. Sice jsem chtěla jít na Vicky Cristina Barcelona do Světozoru v úterý, ale to bohužel nestíhám.

Takže hesla pro následující týden budou: stěhování, dieta a škola. Ozvu se vám.

XOXO Audrey

Naprosto nádherné. Dior Chérie mi nevoní, ale když jsem viděla tohle, měla jsem na malou chvilku nutkání jít a koupit si ho, je to kouzelné.

Už dlouho jsem se neozvala, první týden jsem s kamarádkami strávila nad naším evropským projektem. Nejlehčí bylo vymyslet, co si vezmeme na sebe a to už je co říct, pak barevná kombinace prezentace, ale dát dohromady tu ohromnou spoustu materiálů, které jsme daly dohromady bylo nehorázně těžký. Třeba jen z našeho rozhovoru s Markem Cpinem, módním redaktorem Yellow mám asi devět stránek výpisků. No, bylo to hektický, možná by to bylo o mnoho snažší, kdyby jsme to nedělaly na poslední chvíli. No, stálo to za to, na podzim jedeme prezentovat na Sardinii. Už se těším. Cesta bude sice šílená, ale přesedáme na letadlo v Benátkách! Awww...

Ráno jsem měla dnes v plánu začít cvičením, ale něco se zvrtlo a já neslyšela ani budík, takže bez šance. Radši jsem si udělala svoje zamilované kafe ze starbucks, 1:1 s mlékem, silnější bych asi ráno nezvládla , vytvořila expresní make-up, no, to bylo asi tak všechno co jsem stihla, takže naprosto odlišné od poklidného ráno, které jsem si představovala. Cvičit budu zítra, doufám .

No, dalších pár dní potom jsem strávila jako čerstvá sedmnáctka s filmy, kamarády, šampaňským a Gossip Girl. A teď už bych se asi pomalu měla začít vracet do normálho světa. Možná po neděli, ještě uvidím :). Teď se momentálně zabývám plánováním dámské jízdy, kterou s mojí nejpší kamarádkou plánujeme na zítra.

Navíc jsem zjistila, že facebook je příšerná věc, člověk si uvědomí, s kolika lidmi ztratil kontakt a je mu z toho tak trošku smutno, protože spoutu z nich měl opravdu rád.

XOXO Audrey

Pěkný večer, dámy :)

Dnešní den jsem trávila nevalentýnsky. Dopoledne jsem strávila plundrováním babiččiny knihovny. Odpoledne jsem se rozhodla zabavit totální reorganizací svého pokoje. Vyhodila jsem polovinu líčidel, zjistila jsem také, že zkažená vůně Paul Smith Rose je něco, co na sobě opravdu nechcete mít a jako naschvál smaozřejmě našla účině umýt. Dokonce jsem se pustila do vystříhání zajímavých článků ze starých časopisů, abych udělala místo novým.
No a nakonec jsem si udělala bílkovou amoletu se špenátem, pustila si Franka Sinatru a píšu tenhle článek. Vzhledem k tomu, že jsem stále ještě trochu nemocná, jsem se nemohla účastnit Valentýnské party, což mě trochu naštvalo.
Abych nezapomněla, věnovala jsem se také polyvore a vytvořila si outfit, který bych si oblékla, kdybych dnes šla na nějakou tu Valentýnskou večeři:

Chtěla jsem něco jednoduchého a klasického, ale přitom výrazného. Kombinace barev fialová-červená je moje oblíbená, vzhledem k tomu, že je to vše celkem výrazné, boty od Louboutina jsem už volila v tělové barvě. Ta škraboška už je tam spíš jen jako dekorace :)

Přeju Vám krásného Valentýna :)

Rebecca Minkoff je podle mě velmi chic dáma a její kabelky jsou dokonalé, zbožňuju jejich jednoduchý a přitom neotřelý design. Její výrobky jsou velmi kvalitní a už záleží jen na vás, jak je budete nosit.

Narodila se v Californii a do designu se údajně zamilovala už v osmi letech a v osmnácti byla na světě její první kolekce. Kabelka, který ji proslavila byla speciálně vytvořena pro herečku Jennu Elfman, jmenovla se The Morning After bag:

Dnes už má po světě přes 200 obchodů a její kabelky si oblíbily mnohé celebrity (např. Agynes Deyn, Lindsay Lohan, Jessica Alba a mnoho dalšícg). Obzvláště oblíbená je její značka v NYC. Rebecca chce příští sezónu uvést na trh také oděvní linii. A za sebe můžu říct jen to, že se velmi těším.

Seznámila jsem se s novou stránkou polyvore a musím říct, že tam trávím hodně času, i když první z těchhle dvou outfitů jsem tvořila v photofiltru.

Košile i sukně jsou z Topshopu. Co si mi ale opravdu líbí, jsou nádherné botičky od Diora a kabelky od mé milované Rebeccy Minkoff, až pojedu v létě do Ameriky, hodlám jeden z jejích kousků zařadit i do svého šatníku.

Tenhe už je stvořený na polyvore. Zapomněla jsem se podívat, odkud jednotlivé kousky pocházejí, takže jediné, co teď můžu říct, je to, že náramek je z Juicy Couture, ale to asi pozná každý.

a víc až příště ;)